Zero-Day: Synced Hearts

Věnováno mé Kumiko, která o mne přišla.

Kapitola 1.: Pamatuješ, tenkrát v klubu?

> cargo test --release
Compiling..........successful
Tests..........successful

"Hotovo!"

S úlevou vypnul počítač a odstrčil se na židli od stolu. Monitory zčernaly a z reproduktorů začalo hrát "We are the champions, my friend..." Usmál se.

"Díky, Baldricku."

"Dobrá práce Dave." Umělá inteligence zvaná Baldrick, protože David měl až nezdravě rád staré britské sitcomy, nikdy nevynechal příležitost svého "šéfa" pochválit. Podle jeho analýzy, vhodná chvála zvyšuje Davidův výkon a soustředění v dlouhodobém horizontu o témeř 3%. Za ty roku měl v zásobě spoustu podobných statistik.

Baldrick bylo dílo skupiny PittyBytes, bandy hackerů z Prahy, se kterou David dříve aktivně působil. Vlastně nikdy neodešel a ostatní respektovali, že se dal na "poctivou" práci, z jejich pohledu stejně tak nudnou jako mizerně placenou, v porovnáním s... s tím co dělal dřív. I když s nimi pořád občas vzal nějaký kšeft, ale akce v terénu už byla jen velmi výjimečná.

AI Baldrick byl pravděpodobně unikát, i když je dost možné, že existovali podobné AI, které si jejich autoři hlídali stejně důkladně, jako PittyBytes tajili Baldricka. Nebyl to jen hodně dobrý jazykový model, ale dost možná jedna z prvních AGI, obecné umělé inteligence. Hlavní jádro běželo na jejich vlastním datacentru, patřičně chráněném a hlavně pečlivě utajené. Oficiálně se v něm nacházel superpočítač k pronajmutí, jako jeden z mnohých na světě, ale pro zákazníky využívali jen takovou část výkonu, aby pokryli náklady. Každý ze čtyř členů PittyBytes měl doma extra výkonný počítač, na kterém běžela personalizovaná verze Baldricka, sama o sobě velmi dobrá a hlavně nevyžadující připojení k síti. Ale pokud bylo potřeba opravdu zabrat, připojila se lokální verze k hlavnímu "mozku" a to se pak děli věci. Korporace by se posraly, kdyby tohle zjistily a dost možná by překopaly celé Česku, aby jejich data centrum našly. Anebo měly vlastní utajené AGI a jen se tiše smály, kdo ví. Faktem je jen to, že oficiálně žádná AGI neexistovala.

"Mimochodem, v 19 hodin, tedy za hodinu a dvacet tři minut, máš být v klubu Black Rook na zvukové zkoušce"

Tohle mu nebylo potřeba připomínat. Těší se na to celý týden a dnes od rána odpočítává hodiny. Ale jako vždy, nejdřív chtěl mít čistý stůl, aby mohl úplně vypnout. Jinak by mu ta zakázka vrtala v hlavě i na pódiu.

Ještě je trochu času. Takže rychlá sprcha, něco na zub a čaj. Nejdřív čaj. Najíst se může v klubu, ale kdo to kdy viděl, aby rocker pil na baru čaj.

Rychle se umyl a v klidu se sedl k čaji a svačině. Přehrával si přitom v hlavě play-list na večer, má pár nápadů na vylepšení.

Je čas. Převlékl se a přetvořil IT slušňáka na vlasatého rockera v obnošených džínách s kovovými ozdobami.

"Mnohem lepší."

Spokojeně se zhluboka nadechl.

Odnesl jeho věrné kombo Rockerverb do výtahu, těžké jako kráva, ale s jeho fyzičkou to nebyl problém, a vrátil se pro kytaru a pedalboard.

"Zboř to tam, Dave," rozloučil se s ním Baldrick. "A nemusíš chodit domů sám, já se odpojím ještě než otevřete dveře," dodal přátelsky.

"Díky, vtipálku. Dnes žádné vykecávání se servery v Pentagonu, jako posledně."

Co David v bytě zůstal sám, měl Baldrick podobné narážky čím dál častěji. Na pár dní přestal, když si David jednou přivedl domu fanynku. Ne že by to nebylo fajn, ale zjistil, že tohle není pro něj, ať se na pódiu tváří jak chce. Navíc mu to přišlo jako zbytečné bezpečnostní riziko. Přeci jen bylo v bytě pár věcí, o kterých by neměl nikdo vědět, nehledě na to, že fanynka ve skutečnosti nemusela být fanynka.

V klubu Black Rook už bylo rušno. Připravili aparaturu na pódiu, udělali zkoušku a ještě zbyl čas na drink na baru. David nepil. Jednak si pořád pohrával s myšlenkou straight edge. Old-school, ale pořád to mělo své příznivce. Druhak měl dost velké auto, které pobralo všechnu aparaturu, takže skoro vždy řídil.

Overclocked nijak nevybočovali. Dvě kytary, basa, bicí - jediná žena v bandě - a zpěv. Takový hard-rock punk alternativní kravál. Řev do mikrofonu, hutné hlasité riffy, pořádné bicí, basy, co tomu dají šťávu. Nejlepší způsob, jak ze sebe vyřvat všechen vztek na celý svět. I fanoušky to bavilo. Hráli sice v malých klubech, ale vždycky bylo plno a oni by ani jinak hrát nechtěli. Byli takhle mezi svými.

Začali hrát. Davidova kytara prořízla hukot klubu úvodním riffem, fanoušci zařvali úvodní frázi. Tady byl ve svém živlu. Žádný kód, žádná logika, žádná hlava napěchovaná informacemi. Jen muzika, kytara a fanoušci. Nikdy nedělal na pódiu žádnou show, od toho měli zpěváka a basák mu s plným nasazením pomáhal. David byl klidný jako stoik, ponořený do jejich muziky, všechen svůj vztek a touhy posílal po strunách do zesilovače.

Obecenstvo mu splývalo do křičící vlnící se masy. Tu koutkem oka zahlédl nezvyklý pohyb. Ačkoli byl už pár let jako že na odpočinku, zvyk všímat si podezřelých maličkostí se nedá odnaučit. A zase, mihnutí v davu. Drobná postava, černé vlasy, tmavé tričko, obratně se prosmýkla mezi lidmi a zmizela někde vlevo.

Dva chlapi, jeden skoro o hlavu větší. Vzhledem ničím nevybočovali, ale jejich chování je prozrazovalo. Někoho hledají. David je pozoroval, než dohráli písničky. Oba pomalu postupovali doleva a očima pročesávali místnost. V pauze David došel ke zpěvákovi a něco mu řekl, přičemž hlavou naznačil směr k těm dvěma.

"Teď dáme Neons Bride," řekl zpěvák do mikrofonu. Klub souhlasné zahučel.

"Ale nejdřív... Přišli jste se bavit? Přišli jste si užít pořádný nářez?" zakřičel zpěvák.

Ohlušující souhlasný křik.

"Tak doufám, že dnes budou mít vyhazovači veget a nikdo si tu nekoleduje o kopanec do prdele. Jako třeba támhle ty dva potížisty," ukázal zpěvák na podezřelou dvojici. "Bude klid, že jo?" zařval plnou silou do mikrofonu.

Dav zvolal souhlasné "Jó!", ale lidi, co byli kolem podezřelých, jim začali věnovat nevítanou pozornost. Zamířili k nim i dva vyhazovači. Dvojice usoudila, že s takovou pozorností toho moc nezvládnou a raději odešli z klubu. Cestou ale pořád pátrali pohledy po lidech.

Celý zbytek večera David hledal tajemnou drobnou postavu, ale už ji nezahlédl. Snad se zase nenápadně vytratila, když setřásla pronásledovatele. Pokud opravdu šli po ní. Ale jeho zkušenosti mu říkali, že tohle bývají náhody jen velmi velmi zřídka.

Vystoupení bylo super. Lidi málem zbořili klub a dokonce přiletěly i kalhotky. Přistály až na bicích a bubenice je pohotově zabavila. Ostatní členové kapely si doteď nebyli jistí, jestli je na holky nebo ne. Vtipkovala, že takovým oplzlíkům nemůže nechat dámské spodní prádlo na hraní, že jako jediná ženy v kapele musí chránit důstojnost fanynek, když oni myslí jen na oplzlosti, vůbec nechce vědět, co by s nimi doma dělali. Ale kdo ví co skrývala tím mravokárným monologem. Viděli za ta léta motat se kolem ní kluky i holky, ale vždy jen jako kamarády.

Kapela se ještě chvíli zdržela v klubu, pobýt chvíli s fanoušky a napít se. Hostů brzy ubylo a kolem druhé hodiny už byly v klubu jen skupinky u stolů a David zůstal na baru jen s Katkou.

"Zeptal bych se tě, proč tak moc chceš ty kalhotky, ale je mi jasné, co bych si vyslechl."

"Dobrej tah, kámo," zakřenila se Katka. Seskočila z barové židle a plácla Davida rázně po zádech. Měla milou dívčí postavu, nebyla moc vysoká, ale když jste ji viděli mlátit do bubnů, bylo vám hned jasné, že je v posilovně jako doma.

"Nekňuč," zastavila ho dřív, než si stihl postěžovat "a pojď to sbalit." Vyrazila k pódiu.

Když se otočil, uviděl ji - drobounkou štíhlou dívku v tmavém oblečení. Mířila svižně k východu. Když byla pár kroků ode dveří, ty se otevřeli a v nich stál velký chlap. Zarazila se a začala couvat. Rychle se rozhlédla, její oči rychle zaregistrovaly možné východy z místnosti. Jediný, kam se mohla dostat aniž by riskovala, že jí muž chytí, byly dveře za pódiem. Vedly do chodby v zázemí klubu a pak ven na parkoviště. Kapely tudy nosily vybavení. Rozeběhla se ke dveřím. Nohy ji však zradily, zaškobrtla o něco na podlaze a skácela těsně před pódiem. Davidovi neuniklo, že to nebylo nešikovností, ale únavou. Jakoby snad dvě noci nespala.

To už ale David spěchal k ní. Chlap nechápavě koukal, co se děje. Na dívku a potom na Davida.

"Nazdar Dane. Ani jsem si tě tu dnes nevšiml."

"Když jsem přišel, už jste hráli. Byl jsem pak u vchodu. Všechno v pohodě?" ukázal na dívku.

Dívka měla vytřeštěné oči, ale dýchala klidně. Byla polekaná a unavená, ale ve střehu. Nezmatkovala, systematicky hledala východisko.

"Jo jo, já se o to postarám."

Přistoupil pomalu k dívce, ruce volně podél těla.

"Klid, to je kamarád. Místní vyhazovač."

Sklonil se k ní a natáhl k ní ruku, aby jí pomohl na nohy. Chvíli si ho měřila pohledem, pak se podívala za odcházejícím vyhazovačem. Chytla se a s Davidovou pomocí vstala.

Byla velmi hubená a určitě neměřila ani metr a půl. A byla to japonka. Když si to David uvědomil, přešel do angličtiny.

"Klid, jsi v bezpečí. Tady se žádné problémy netolerují. Vypadáš unavená. Dáš si kafe? Sedneš si tady stranou ke stolu, já odnesu a Katkou aparaturu a pak za tebou přijdu a můžeme dát řeč."

Její oči těkaly po okolí, ale pořád se vracely k jeho. Jako by zvažovala, jestli mu může věřit. Pak si uvědomila, že pořád drží jeho ruku a jako dostala elektrickou ránu ho pustila a ucukla. David o kousek ustoupil, jen aby jí dal prostor a neměla pocit, že jí ohrožuje.

"Nebo jestli nechceš být tady na očích, můžeš jít tady dozadu a počkat na mne. Budeme tudy nosit věci. Když budeš chtít, je tam východ na parkoviště, tak budeš moci kdykoli odejít a nikdo tě neuvidí."

Něco mu na té dívce nesedělo. Začal uvažovat jako v akci. Nebýt na očích, mít nenápadnou únikovou cestu, moci zabavit jejich auto. A měl pocit, že ona uvažuje úplně o tom samém.

"Viděla jsem, co jsi udělal s těmi dvěma chlapy během vystoupení. Děkuji."

Promluvila čistou češtinou bez známky přízvuku a stále se mu dívala do očí. David měl pocit, že zkouší, jestli to popře. Zkouška, zda se mu dá věřit.

"Šli po tobě?"

Sotva znatelně kývla.

"Počkáš na mne vzadu?"

Znovu kývnutí.

"Ty prostě bez kalhotek neodejdeš, co? Hni sebou, lenochu!" houkla z pódia Katka zatímco smotávala kabely. "Holka, dej si bacha. On se tváří jako slušňák, ale o to větší perverznosti má v hlavě."

Dívka zvedla obočí.

"Moc děkuju," procedil David skrz zuby směrem na pódium. Otočil se na dívku. "Pomůže, když řeknu, že si dělá srandu?"

Dívka zvolna zavrtěla hlavou. Ale koutky úst jí cukly do úsměvu a v jejím chladném soustředěném výrazu najednou zahlédl snad i trochu pobavení. Usmál se na ni.

"Co se dá dělat."

Odemkl dveře dozadu a zajistil je aby se nezavřely. Potom dívku provedl chodbou ke dveřím na parkoviště a také je odemkl a zajistil.

"Doprava podél domu a jsi na ulici. Vrata nejsou zamčená."

"Kumiko," řekla tiše. "Jmenuji se Kumiko."

"David," odpověděl trochu překvapeně. Mluvila česky jako rodilý mluvčí, tak čekal nečekal japonské jméno.

Ukázal Kumiko, kde si může stranou sednout, u baru jí nechal poslat kafe a pustil se s Katkou do vynášení. Pokaždé, když šel okolo, kouknul se na Kumiko a usmál. Vypadala uvolněněji a bylo jasné, že se ze všech sil snaží udržet otevřené oči.

Když měli vše v autě, našel Kumiko jak spí s hlavou přenou o zeď. Lehce se dotkl jejího ramene. Trhla sebou, odrazila jeho ruku bleskovým pohybem a málem spadle ze židle, jak se pokusila uskočit. Unavené tělo ji zrazovalo. Obratně ji zachytil, aby neupadla. To už věděla co se děje a nebránila se. Ale jakmile stála pevně na nohách, vymanila se z jeho rukou.

"Potřebuješ si odpočinou." V jeho hlase znělo mnohem víc starostlivosti, než chtěl. "Jestli nemáš kam jít, můžeš přespat u mne. Jsem doma sám a mám pokoj pro hosty, budeš mít naprosté soukromí."

Sledovala ho a hodnotila každé jeho slovo, ale oči se jí zavíraly a nohy neměla moc jisté.

"Dobře," řekla tiše. To nebyl souhlas, ale čirá rezignace. Byla tak unavená, že jí nezbývaly jiné možnosti, než buď usnout někde za rohem na ulici a být vydány ma milost jakékoli opilé skupině grázlů co půjde kolem, nebo se vydat na milost tomuhle chlápkovi, co vypadá jako starej rocker a mluví jako matka Tereza. Nevěřila Davidovi, ale byl menší riziko.

Pomohl jí do auta a než ho obešel a sedl si za volant, už zase spala.

Bydlel v lepším bytovém domě. Bezpečnostní systém ho rozpoznal za volantem a otevřel mu vrata do podzemní garáže a později i do jeho vlastní uzavřené části. Byl tam ještě velmi elegantně a naleštěně vyhlížející sedan a dvě motorky. Probudil Kumiko a pomohl jí z dodávky. Ačkoli byla rozespalá, její bystré oči pečlivě skenovali garáž i všechna auta. Byl si jistý, že ví přesně výrobce, modely, registrační značky i roky výroby všeho co tam má. U jedné motorky se její pohled na chvíli zastavil. Davidovi bylo jasné proč. Tuhle v katalogu nenajdete. "Kdo jsi, holka?" pomyslel si. "A do čeho ses to namočilo." Takhle se nechová holka, kterou obtěžoval nějaký magor na ulici, nebo kterou se pokusili unést. Takhle se chová někdo, kdo je zvyklý utíkat.

Vyjeli výtahem do 14. patra. Baldrick hned odemkl dveře, ale jak slíbil, nedal o sobě vůbec vědět. Kumiko ale neuniklo nic.

"U vás se nezamyká?" podivila se upřímně.

"Bezpečnostní systém budovy rozpozná nájemníky a automaticky odemkne dveře. Jde to vypnout, ale je to pohodlné." Nebyla to tak úplně pravda. Nemít Baldricka a nepohrát si trochu se zámkem, potřeboval by pro odemknutí bytu ještě kartu. Baldrick byl ale spolehlivější. Kdyby viděl, že Davidovi někdo drží u hlavy pistoli, neodemkl by nehledě na kartu. I když je pravda, že systém budovy dokázal rozpoznat i scénáře související s kriminalitou a místo otevření dveří kontaktoval bezpečnostní agenturu budovy.

Kývla hlavou, výraz tváře nečitelný. Vešli do bytu. David za nimi zamknul.

"Kdyby sis později chtěla dát sprchu, koupelna je tady," ukázal na dveře. Zavedl jí do velké místnosti, obýváku spojeného s kuchyní. "Všechno je ti k dispozici, vůbec se nestyď, všechno jídlo, pití, čaje támhle ve skříňce, máš-li ráda, cokoli. Támhle je zkušebna," ukázal na skleněnou zeď, za kterou byla místnost s kytarami, zesilovači a dalším muzikantským vybavením. "A za těmito dveřmi moje pracovna a ložnice."

Oči Kumiko byly sice unavené, ale byt skenovali s důkladností, že by si v hlavě mohla vytvořit 3D model.

"Tvůj pokoj je tady, hned u vchodu. Když budeš chtít kdykoli odejít, jen zabouchni dveře od bytu. Na recepci se tě nebudou na nic ptát, ochranka ví, že jsi přišla se mnou."

Kumiko to evidentně rozrušilo.

"Ochranka sleduje kamery? A ukládá se záznam?" Spíš si to říkala pro sebe, než že by neznala odpovědi. Chvíli zpracovávala novou informaci a potom pokývala hlavou. "Rozumím."

Rozhlédla se po pokoji pro hosty. Zbytek bytu vypadal jako mužské doupě, ale tady ještě byla poznat ženská ruka. Nijak to nekomentovala. Teď to byla nedůležitá informace.

"A kdybys cokoli potřebovala, klidně mne vzbuď." Lehce kývla.

"Děkuji. Moc." Po japonském způsobu se uklonila. Začínala věřit, že jí od Davida opravdu nic nehrozí a byla mu vděčná. Nevěděla, jak jinak to vyjádřit. Davida to zaskočilo. Pokusil se také uklonit, jak to viděl v televizi. Až z toho byl v rozpacích.

"Nemáš vůbec za co. Dobrou noc."

Odešel z pokoje a šel si dát rychlou sprchu.

Kumiko si sedla na postel a probírala události dnešního večera. Bylo nepravděpodobné, že by ji z klubu sledovali. Ale už mají jistotu, že je v Praze. Po dvou týdnech, to vůbec není dobré. Takhle rychle ji ještě nenašli, ale statisticky vzato měli zřejmě jen štěstí. Ale je v budově s permanentním monitorováním bezpečnostní agenturou a někde na serveru je záznam, jak sem přišla. A počítače nezapomínají a jejich zabezpečení, jak dobře věděla, nikdy není dokonalé. To ovšem znamená, že ty záznamy může odstranit. Bude muset. Je to nejvyšší priorita, pokud nemá hned zase někam utíkat. A ona zoufale potřebuje popadnout dech. Aspoň pár dní. Záznamy vymaže zítra. Nerada nechávala cokoli na potom, ale je tak vyčerpaná, že by nadělala víc škody než užitku, pokud by dřív neusnula.

Nakoukla do skříní. Byly vesměs prázdné, ale našla několik pyžam a nočních košil. Usmála se. Opravdu pokoj pro hosty. Kdo má v bytě pokoj pro hosty a připraví pro ně i pyžamo? David je zvláštní. Ale to je nepodstatné. Odpočinout si, vymazat záznamy, to je priorita. A pak naplánovat další postup.

Převlékla se do pyžama. I to nejmenší jí bylo velké, ale bylo příjemně měkké a pohodlné. David má dobrý smysl pro detaily. Nepodstatné. Teď spát.